#ze života / Vejška, zkouškové období a státnice

2
index

Tyhle zápisky vznikly ve středu 30.5. 2018. Chtěla jsem napsat jen krátký úvod ke článku o blogerském eventu a nakonec z toho vzniklo spíš vyprávění z vysokoškolského do deníku. A já jsem se rozhodla, že těch pár řádků zveřejním a půjdu s kůží na trh víc než obvykle. Jak vypadá můj studijní týden? Snad se vám to bude líbit…

Poprvé píšu článek do poznámek v počítači a ne přímo na blog. Autobusy jsou na přípojení k internetu peklo. Už deset minut čekám na to, že se mi načte jedna jediná stránka (čti Facebook). Tak jsem to vzdala. Dneska je venku moc hezky, řekla bych, že na Prahu “až přehnaně hezky”. Nemám totiž ráda hodně horké dny. Často mi není dobře, jsem líná a nic se mi nechce. Takže jsem to tenhle týden schytala na výbornou.  V pondělí jsem měla volněji. Ono se řekne volno a pak si představím tu kupu knih, zápisků a skript a už to volno není volno.  V rámci prokrastinace jsem se vypravila do háemka pro šaty, který stejně neměli a pak jsem zašla i do knihovny. Abych byla upřímná, tomu učení jsem v pondělí moc nedala. Aspoň jsem ale trochu postoupila s bakalářkou, odeslala jsem otázky do dotazníku na schválení vedoucímu. *aplaus prosím*

Počet koupených věcí (nakonec) on-line – 1

Počet naučených stránek – asi 2?

Shlédnutá videa na youtube – 8

Shlédnutých Instastories – 60?

Počet nahraných videí na youtube – 1

V úterý začalo parno. PARNO, ne porno. Dopoledne jsem se chtěla učit. To nevyšlo, protože jsem měla víc práce, než jsem čekala a musela si sbalit i svých 5 (kosmetických) švestech – no dobře, není jich 5 a možná ani 50… a od 13 hodin jsme točili make-upovou proměnu – letní líčení a výrazné rty.

Domů jsem se dostala okolo pátý a pak začal pravej masakr 

Ještě před tím jsem zrušila jumping, věděla jsem totiž, že se jinak nic nenaučím. A přitom jsem se na trampolínky po dlouhé době fakt těšila… No nekecám, v poslední době jsem nabrala asi dvě kila a je to fakt znát (prej zas tolik ne!). Na fotce v plavkách jsem se sebe dokonce lekla, poprvý v životě! A ne, tu fotku vám neukážu, postnu vám sem jinou, o kapku lepší (fotka “bez filtru” od řeky Blanice, není moc insta, co? #štěstízvykoupání). V duchu, aby to nepoznal Honzík. Stejně to určitě poznal. Buď to dávám za vinu mojí závisloti na nachos se sýrovou omáčkou, nebo tomu, že jsem byla nafouklá (určitě to bylo tím, určitě teď nevypadám tak hrozně). A to jedu s holkama poslední týden v červnu na dovolenou.

štěstí z vykoupání

Kniha z knihovny nebyla zdaleka tak tenká, jak mezi regálama vypadala a jednu stránku jsem pochopila až po důkladném prostudování na Googlu. Po 25 stranách jsem knihu jako studijní materiál zavrhla a začala nesystematicky listovat ve skriptech. Jojo, tenhle semestr jsem to (zase) flákala, moc zápisků nemám. Spoléhala jsem totiž na “prověřený” text, který jsem získala kdo ví kde.

A pak jsem ten poklad našla. Jakej poklad? No přece učebnici společenských věd ze střední školy. Bylo tam všechno. Životopisy, pojmy času a prostoru i jednodušší vysvětlení, než nabízely 3 odborný knihy – pardon 4, včetně filozofickýho slovníku – které jsem si půjčila v knihovně. Kdo by to byl řekl, že v učebnici pro střední školy to všechna potřebná látka bude a že si mi kniha bude hodit i po 3 letech ukončeného studia na zdrávce..

Zkoušku jsem měla dve středu odpoledne, takže jsem si nařídila budík na 5:30, vstala v 7:00 a doháněla, co se dalo. Nitze, Hume, Locke….

Double esspresa – 2x

Pocity beznaděje – 6x

Pocity viny – 17x

Pocit ****na to – 3x

Tentokrát se mi pocit beznaděje těsně před zkouškou nedostavil a byla jsem přesvědčená, že to půjdu aspoň zkusit. 

Protože:

1) to byl předtermín, takže se vlastně nepočítal

2) pokud chci stihnout státnice, index musím odevzdat při nejlepším do pátku (státnice jsem stihla, ale nedala – takže jak se to říká? – hvězdy září v září? #pozitivnívlny)

3) na předmět Novověká filozofie jsem chodila 2 roky (neptejte se proč, prostě jsem minulý rok byla líná dojít a hlavně učit se na zkoušku), takže ve mě muselo alespoň nějáký ty filozofický moudro zůstat. Nebo ne?

No a pak jsem šla na řadu. Vypotila jsem ze sebe co se dalo. Kupodivu jsem si i něco pamatovala. Ode dneška věřím na zázraky, dala jsem to! Předposlední zkouška na bakaláři je za mnou. Co na tom, že je venku vedro a já jsem uřícená jako blázen, je krásně. Tak teď ještě ta poslední zkouška z Psychologie náboženství a můžu na státnice.

Pocity na zvracení – 5x 

Pocit jsem nejlepší – 5x

Možná se ještě ptáte, proč jsem v tom autobuse bez toho internetu (ten Facebook se mimochodem nenačetl ani po 2 hodinách cesty a já jsem si zrovna zapomněla sluchátka). Jedu za našima, užít si dva dny volna u bazénu. No, spíš “volna”, než volna.

Mišáku, už jedu….

Z 3. července 2018

 A teď ještě trochu té “reálnější” reality… Státnice jsem teď v červnu nedala, ale zase se říkám, že jsem to zkusila a když nejde o život, nejde o nic. On ten  život není stejný, jako ten na Instagramu. Užívejte léto a učte se na zářiový státnice, protože v tom nechci být sama 😀

Jak to máte s učením vy? Dejte mi vědět 🙂 Vaše K. 

index

2 KOMENTÁŘE

  1. Na tenhle článek jsem sice narazila náhodou na FB a dříve jsem tady nebyla, takže jsem neměla ponětí o tom, jak “osobněji” to pojmeš, ale tenhle text mě neuvěřitelně bavil, až mi bylo líto jeho konce 😁 syrový nachos je i mou velkou slabinou, takže ti docela rozumím… No a s tou školou jsi to řekla přesně 🙂

Napsat komentář

Prosím napište komentář!
Vaše jméno