Proč jsem přešla z per na inzulínovou pumpu?

1

Původně měl být tento článek o senzorech Enlite, protože jsem na nich přes půl roku a od té doby jsem pochytila spoustu informací, nakonec je hlavní tématem inzulínová pumpa. Rozepsala jsem se o tom, jak jsem z per přešla na inzulínovou pumpu, protože tím to celé vlastně začalo. O samotných sensorech se rozepíši příště…

Poprvé jsem se se senzory Enlite setkala na diabetickém táboře, když mi bylo 13 let. Tehdy jsem byla na inzulínových perech, měřila se 8x denně a měla glykovaný hemoglobin okolo 50 mmol/mol. Protože mamka chtěla mít přehled i o tom, jak se mi vede mimo měření a zajímalo jí, jaké budu mít glykémie na táboře „bez dohledu“, domluvila mi týdenní půjčení sensoru a s tím i pumpu bez hadičky.

Dnes už bude kolečko zařizování nejspíš jiné a věřím tomu, že i o dost jednodušší. Velké nemocnice půjčují vysílače i krabičky sami a často nejsou ani krabičky (pumpy) potřeba, protože existují zaslepené sensory, kdy se informace vytahují přímo z vysílače až po měření (vy tedy hodnoty glykémie po celou dobu měření nevidíte a měříte se klasicky glukometrem) nebo s vysílačem komunikuje mobilní telefon a vy vše vidíte právě tam. Pumpa tedy není nutností.

To, jak fungují zaslepené sensory je pro mě trochu záhadou. Psala jsem si o tom s několika diabetiky a myslíme si, že se data ukládají přímo do vysílače, ten je po 7 dnech měření připojen k počítači a data z něj jsou stažena.

Co u mě rozhodlo?

Pamatuji si, že jsem tehdy z per na pumpu přejít moc nechtěla. Neuměla jsem si představit, že u sebe budu mít 24/7 krabičku s hadičkou, kterou jen tak neschovám. Vyzkoušení sensoru mě přesvědčilo o tom, že krabička není takový problém a dost tomu přispěl i fakt, že jsem si píchala 6x denně inzulínkami. Malé jehličky, které mají pera mi nevyhovovaly, takže jsem musela mít stříkačky, což nebylo vůbec pohodlné a často to i bolelo. Jeden čas jsem měla problém se vstřebáváním inzulínu, dělali se mi bouličky a často i modřinky.

inzulínová pumpa

Výběr samotné pumpy byl pro mě jednoduchý. Hlavně kvůli diatáborům, tam jsem totiž vyzkoušela pumpu od Medtronicu. Díky tomu, že se mamka začala o pumpy zajímat jsme se zúčastnili víkendového školení v Liberci, kde se dva dny řešila jen inzulínová pumpa. Zjistili jsme tam vše potřebné a dokonce jsem si mohla vyzkoušet nastřelit pumpu do plyšáka a následně do mého břicha. Neodvážila jsem se, takže si „černého Petra“ vylosoval mamky přítel, kterému na ukázku inzulínový set nastřelili. Prý byl překvapený z toho, že to nebolí, ale jaká byla realita, nevím.

Nakonec zvítězila inzulínová pumpa Paradigm Veo, nyní mám pumpu Minimed 640G. Bohužel si nepamatuji, jak dlouho schvalování pumpy trvalo a nemám přehled ani o tom, jak to chodí dnes. Pokud o schvalování pumpy někdo z vás ví, určitě mi napište. Buď do komentářů nebo na email. Jsou to všechno užitečné informace, které uvítám nejen já.

Hospitalizace a učení se s pumpou

Jakmile mi pumpu schválili, musela jsem na týden do ústecké nemocnice, kde jsem se s pumpou začala učit. I přes to, že byl pro mě ten týden nekonečný a já v nemocnici brečela a chtěla domů, stálo to za to. Technologii pumpy, nastřelování a plnění zásobníku mi sestřičky vysvětlily hezky a pamatuji si, že jsem to celé pochytila rychle.

Po schválení a nasazení pumpy jsem jezdila k diabetoložce do České Lípy a kvůli pumpě jsem musela jednou za 3 měsíce dojíždět do Ústí nad Labem. Hlavně pro pomůcky k inzulínové pumpě. Pokud jsem to pochytila správně, v České Lípě nemohli pumpu schvalovat a proto jsem od nich nedostávala pomůcky. Sice to byla návštěva doktora navíc, ale pumpu jsem chtěla. Kdybych byla dnes ve stejné situaci, nejspíš bych si vybrala lékaře, u kterého bych měla vše při jednom, jako to mám třeba teď v IKEMu. S dětskou diabetoložkou jsou měla skvělý vztah a přestupovat jinam se mi nechtělo. Věděla jsem, že mě brzy bude čekat i přechod k diabetologovi, který se věnuje dospělým a přišlo mi to zbytečné.

Od té doby jsem měla pump několik. Jednou jsem si jí rozbila na lyžáku, protom mi praskla a jednou nefungovala správně. Výměna pumpy byla naštěstí vždy rychlá a nic špatného se nestalo. A jak jste na tom vy? Máte pumpu nebo pera?

Děkuji vám za přečtení a doufám, že mi napíšete. Ať už se chcete podělit o váš příběh nebo mi napsat jak se máte, budu se moc těšit. Můžete se podělit o vaše zkušenosti v komentářích, nebo mi napsat na email [email protected]. Moc se těším a přeji krásně glykémie, Karolína

1 komentář

  1. Ahoj Karolínko, jsem moc ráda že děláš články i o tomhle tématu. Neplanujes někdy článek i o tom jak si zavadis sety, jestli si měla někdy strach z určitých míst pro zavedení apod.? Teď řeším to že si neumím představit že bych si měla kanylu zavést někam jinam než do břicha a potřebuju trochu odhodlání. Děkuji za všechny tvé články, měj se krásně ❤️

Comments are closed.