SVATEBNÍ SÉRIE / Deník nevěsty: Moje pocity 2 měsíce před svatbou

0

30. června 2019 

Mám za sebou první zkoušení svatebních šatů a svatební nálada na mě chtě nechtě dopadá každý den. Svatba je za 2 měsíce. Pouštím si svatební písničky, koukám na svatební dekorace a videa a co vám budu povídat, těším se jako malá holka. Definitivně jsme vybrali místo obřadu i hostiny a doufám, že to všechno stihnu naplánovat včas. I přes to, že to bude malá svatba a shodli jsme se na tom, že to nebudeme tolik řešit, nakonec to řeším dost. Šaty, výzdoba, jídlo, fotky… Chci to mít krásný a přesně podle mých představ, což možná bude problém, protože jsem perfekcionistka.

[box type=“warning“] Přečtěte si článek o tom, jak jsem vybírala svatební šaty. -> SVATEBNÍ SÉRIE / Vybírám svatební šaty[/box]

Všechno to odstartovalo návštěvou matriky, kde jsme byli domluvit termín. Od té doby už řeším spoustu věcí i když jsem si myslela, že to bude úplně v pohodě. Jako první jsem řešila pozvánky. Nejdřív jsem je chtěla jen stáhnout z internetu nebo od někoho navrhout a vytisknout od A po Z a mít s tím co nejméně starostí, ale pak jsem viděla ceníky a ty pozvánky, které se mi aspoň tricku líbily byli pekelně drahý.

Tak jsem si jeden večer, kdy šel Honzík na fotbal sedla za počítač, otevřela Photoshop a zkusila si je navrhout sama. A byl to jeden z nejlepších nápadů, které jsem zatím měla. Moc mě to bavilo. Největší dilema přišlo ve chvíli, kdy jsem řešila, jestli chci na pozvánkách kytičky nebo to nechám jednoduché. Zvítězily kytičky a jsem za to moc vděčná, protože pozvánka přesně vystihuje to, jaká naše svatba bude. Veselá, barevná a v klidu (teda pokud nebudu celý obřad břečet dojetím, což většinou na ostatních svatbách dělám). Moc se těším, až pozvánky předáme, jsem na ně fakt pyšná a asi jako každá nevěsta říkám, že máme ty nejhezčí na světě 😀 Protože jsme je ještě nepředali, ukážu vám je až příště a nebo až po svatbě. Určitě vás o to ale neošidím, jsem na ně pyšná. Fakt se povedly!

Zkoušení šatů a cukrovka…

V pondělí mě čeká se svědkyní (mojí milovanou sestřičkou) další návštěva svatebních salónů, abych zjistila, jaké šaty opravdu chci. I když si myslím, že jsem si včera udělala jasnou představu a nejspíš jsem si ty vysněné šaty už vybrala, dám tomu ještě další šanci. Šatů jsem zkoušela několik a i přes to, že nemám zkoušení oblečení ráda, k mému překvapení jsem si to vyloženě užívala. A teď jedno diabetické okýnko – V salónu jsem šaty nejdříve zkoušela s inzulínovou pumpou, přeci jen jí budu mít i ve svatební den, ale jak jsem předpokládala, zkoušení bylo lepší bez a odnesl to sensor, protože některé šaty, které jsem zkoušela byly úzké a opravdu na tělo, takže se mi i přes veškerou snahu a opatrnost strhl. Poučení pro přístě a pro všechny nevěsty s inzulínovou pumpou – sensor dejte na ruku, pumpu na chvilinku odpojte a vezměte si náhradní set, bude se z 99% hodit.

Místo a datum svatby už máme vyřešené, budeme se brát na radnici v Nuslích. Ještě mi toho ale zbývá zařídit spoustu. Zatím řešíme další místo na svatební hostinu, naše oblíbená restaurace, která má dokonce i zahrádku a altánek, má bohužel ten den jinou svatbu. Dostali jsme od známých spoustu tipů, ale náš datum je na svatby očividně oblíbený, všude je obsazeno. Zatím ale nešílím, času máme pořád dost. Určitě plánuji sepsat do jednoho článku i místa na hostinu, která se nám líbila, ale sepíšu to až tehdy, kdy budeme mít všechno zařízené a domluvené.

Stále taky váháme nad svatebním dortem. Určitě ho budeme krájet na posvatební párty na chalupě v Krkonoších, ale možná svatební dort zařídíme i na hostinu. To jsem vám nejspíš také neříkala. Naše svatba bude totiž úplně jiná než všechny, na kterých jsme byli. A nebude to jen programem nebo jídlem, které se bude podávat. Naše svatba se tak nějak rozdělí do více dní a svatbu budeme slavit i 3 týdny po svatbě.

Ale o tom zase příště….

svatební přípravy