Bari – město s největším přístavem v Apulii

5

Minulý rok jsme se do Itálie rozhodli letět ještě jednou. Na podzim. Honzík našel levné letenky do města Bari, takže jsme bez dlouhého rozmýšlení začali balit kufry. Opět jsem se utvrdila v tom, že Itálie je moje nejoblíbenější země. Nikde se mi zatím nelíbilo víc. Zbožňuji všechna italská jídla, kouzelné italské uličky a celkovou atmosféru, kterou Itálie nabízí.

Brzké vstávání a časný přílet od Bari nás neodradil od prozkoumávání města. Z letiště jsme se do Bari dostali městskou hromadnou dopravou. I když byla zastávka hned vedle východu z letiště, našli jsme jí až na třetí pokus. Nejspíš jsme pro samotnou eufórii nic neviděli a nevnímali. Jízdenka na autobus na vyšla okolo 2 euro na osobu. Překvapilo nás, jak dlouho jsme do samotného centra Bari jeli. Řekla bych že dobrých třicet minut určitě. Když jsme jeli tím stejným autobusem poslední den na letiště, místo 30 minut jsme jeli asi o polovinu času méně. Možná to bylo tím, že jsme na letišti museli být opět brzy ráno a autobusy v tu dobu jezdili jinou, kratší trasu. Na letišti jsme tak měli dost času a nikam nespěchali. Ale vracím se zpět, k prvnímu dnu. Počasí bylo zpočátku zatažené a v Česku dokonce pršelo. Nakonec se počasí zlepšilo a odpoledne jsme měli i sluníčko. V Apulii jsme měli celkově hezké počasí. Na cestování tak akorát.

Po příjezdu k vlakovému nádraží na Piazza Aldo Moro, které je blízko náměstí Piazza Umberto I (náměstí je lemované palmami a zelení, což se mi moc líbilo), jsme se vydali hledat naše ubytování. V tu chvíli jsme ještě netušili, že nebydlíme v hotelu, ale v Bed and Breakfast, což pro mě bylo poměrně velké zklamání. Miluju totiž hotelové snídaně a spoustu dobré, italské kávy. Nicméně ubytování ve finále nebylo vůbec špatné. Snídaně jsme sice neměli formou bufetu, ale místo, na kterém jsme bydleli se nám moc líbilo. Bydleli jsme jednu ulici od hlavní třídy, což bylo skvělé.

Na náměstí je mimo jiné velká univerzita Palazzo Ateneo. 

Hodili jsme batohy do pokoje a vyrazili do města. Úzké uličky na sebe nenechali čekat dlouho. Narazili jsme na spoustu památek, jednou z nich byla známá bazilika svatého Mikuláše (Basilica di San Nicola, Largo Abate Elia 13, otevírací doba po-so 7-20:30 hodin, v neděli od 7 do 22 hodin), která byla překrásná.

 

Když už se zmiňuji o bazilice svatého Mikuláše, svatý Mikuláš je patronem města. Jeho svátek tu slaví dokonce dvakrát ročně. Poprvé od 7. do 9.května a podruhé 6. prosince. Bazilika vznikla na troskách tehdejšího byzanského paláce v letech 1087-1197. V její kryptě jsou umístěny ostatky svatého Mikuláše a to je také jeden z hlavních důvodů, proč je bazilika velmi vyhledávaným místem poutníků. V Bari se podívejte i do čtvrti Murat, která je za městskými hradbami, i ve starém městě.

Katedrála San Sabino také stojí za zmíňku.  Celou dovolenou jsme okolo ní chodili poměrně často. Samotná historická část Bari totiž není zase tak velká. Takže když se jdete večer projít a chcete být v centru dění, většinou se ocitnete tam, kde už jste třeba před pár dny byli. Malebnému a pestrobarevnému labyrintu starého města se říká Bari Vecchia. Má téměř orientální atmosféru.  Katedrála je vyhledávaným místem pro svatby. Svateb jsme v této katedrále viděli za těch 5 dní hned několik. Katedrála je typickým příkladem apulijské románské architertury. Předlohou pro tuto katedrálu byla bazilika svatého Mikuláše. A musím uznat, že si stavby byly opravdu podobné.

První památku, kterou jsme v Bari viděli byla pevnost Castello Normanno Svevo, na kterou jsme narazili hned dopoledne. Otevřeno mají od čtvrtka do úterý od 8,30 do 19h, vstupné jsou 3-5 euro (adresa – Piazza Federico II di Svevia). My jsme se vevnitř nebyli podívat, raději jsme bloudili bludištěm starého města a pozorovali místní obyvatele.

Prozkoumali jsme staré město a k obědu jsme si dali údajně nejlepší focacciu s olivami v Bari. Na restaurace, kavárny a cukrárny koukáme buď na tripadvisoru, nebo v knižních průvodcích, které tahám vždycky sebou. Panificio Fiore (adresa – Strada Palazzo di Cita 38, Bari)  je malá restaurace nedaleko katedrály. Jídlo jsme si vzali sebou a snědli ho na oblázkové pláži.

Díky tripadvisoru jsme mimochodem narazili i na skvělou kavárku a cukrárnu tady v Praze, blízko Václavského náměstí. Pobočku mají i pod Petřínem, takže pokud chcete italskou zmrzlinu i u nás v Čechách (mají i příchuť Bacio, mňam), doporučuji se podívat právě tam. A jestli chcete poznávací znamení, máte ho mít. Tu dlouhou frontu zkrátka nepřehlédnete.

Ale z Prahy zpátky do Bari.

Oblázková pláž mě nadchla. Sedli jsme si na kameny, pozorovali moře a racky, kteří byli všude. S Honzíkem už máme takový rituál, že na každé dovolené racky a holuby krmíme. I přes to, že se jich strašně bojím, nikdy na tyhle momenty nezapomenu. Překvapilo mě, jaký byl v Bari v tu dobu klid. Byli jsme tam v říjnu, mimo sezónu, takže bylo všude málo lidí a nikde žádné fronty. Za mě to byla nejlepší dovolená vůbec. I po sezóně bylo v Bari poměrně zeleno. Nebylo velké teplo, ale když jsme chtěli, mohli jsme se vykoupat. Ideální. Moře v Bari je čisté. Do Bari jsme se vydávali i s tím, že je to naše poslední dovolená bez závazků, pár dní po příjezdu z Itálie jsme si totiž jeli pro naše koťátko, Allwina. I když jsme si dovolenou užívali, na druhou stranu jsem se těšila domů, protože na nás čekal náš malý uličník, který už dnes rozhodně není malý.

Corso Vittorio Emanuele je třída, která odděluje staré a nové město a je poměrně blízko pevnosti. Na této třídě se nachází také divadlo Teatro Niccolo Piccini. U divadla začíná hlavní nákupní pěší zóna Via Sparano, kde bylo večer nejvíce lidí, z celého Bari. Najdete tu luxusní obchůdky, ale i klasickou Zaru (od Zary jsme bydleli jen několik kroků). Třída končí právě u vlakového nádraží na Piazza Aldo Moro.

Poznali jsme i krásnou promenádu Via Venezia, která mě nadchla hlavně večer. Chodili jsme tam na procházku po starých městských hradbách každý den a vždy jsme viděli a poznali něco nového. A pokaždé jsme si zašli na zmrlinu. Díky promenádě a dlouhé kamenné pláži Lungomare jsem se do Bari zamilovala už první den. Ten výhled na moře a na budovy starého města byl úžasný. Do nebes se tyčí Pinacoteca Provinciale, což je vysoká hodinová věž, kterou při procházce městem nepřehlédnete. Viděli jsme i rybí trh, na který jsme se vydali i další den ráno, protože večer už se tam žádné ryby neprodávali. Tam jsme viděli to, jací lidé v Bari opravdu žijí. Překvapilo mě roztoukávání chobotniček, aby jejich maso bylo křehčí. Chobotničky opravdu roztloukávají. O zem. Trh a promenáda jsou pro mě hlavní poznávací znamení města. Nedá se zapomenout ani na modré loďky rybářů, které byli v přístavu. Všude bylo celkově spoustu rybářů (hlavně na výše zmiňované Lungomare), až mě mrzelo, že jsme žádný prut neměli i my. To by byl teprve zážitek.

 

Na večer jsme si koupili spoustu místního ovoce, protože u moře chutná vždycky lépe, než doma. Zašli jsme do obchodu Supermercati DOK, na adrese Via Putignano 180, Bari. Najít klasický obchod s jídlem nám dalo poměrně zabrat, ale nakonec jsme ho našli. Ochutnali jsme místní zmrzliny (Bacio a Nocciola nemají konkurenci), i palačinky. Na Itálii se mi líbí hlavně to, že je romantická a dobrodružná zároveň. Když jedeme na dovolenou, většinou si k pobytu kupujeme jen snidani. Nemusíme pak z výletu spěchat na večeři a každý den si můžeme zajít na jiné jídlo.

Večer je v Bari krásně a řekla bych, že dokonce kouzelně. Ani bych neřekla, že se jedná o město s rušným přístavem Porto Vecchio a už vůbec bych nevěděla, že je to hlavní město Apulie. Byl tam poměrně klid a nikdo nikam nespěchal. Viděli jsme spoustu místních artistů, kteří vystupovali na ulici a já si v u chvíli plnými doušky užívala tu úžasnou a nezapomenutelnou atmosféru. Věřili byste, že si jí pamatuji ještě dnes? 

I přes to, že není historická část Bari velká, výlet do Apulie se rozhodně vyplatí a já jí doporučuji ze všech dovolených nejvíce. Z Bari se dá dobře odcestovat do okolních měst, která mají svoje kouzlo. Zkrátka a jednoduše, v Bari je božsky! I tady, stejně jako v Neapoli, najdete barevné domečky, které mají své kouzlo. Písečná pláž je poměrně daleko od rybího trhu. Narazili jsme na ní až druhý den. Pane e pomodoro je menší a asi jediná písečná pláž v Bari.

Pokud chcete v Bari do muzea, zajděte do Museo Diocesano, kde je vstup zdarma. Je tu mimo jiné 525 cm dlouhý exultet z 11 století (velikonoční chvalozpěv). My jsme do muzea kvůli času nezašli.

Každé ráno, před cestou na výlet jsme si zašli do pekárny Arciuli (adresa Via Roberto da Bari 74, Bari), blízko našeho ubytování, kde jsme každý den ochutnali něco nového. NAštěstí jsem našla účtenku, takže vím přesně jméno i adresu a mám z toho ohromnou radost, že se o to můžu podělit s Vámi. Tam zajděte! Křupavé houstičky, sladké pečivo, nebo croissanty musíte rozhodně ochutnat. Obsluha byla moc milá a paní si nás další dny už pamatovala. Rukama i nohama jsme se přeci jen dorozumněli, a vždy jsme si odnesli to, co jsme chtěli ochutnat. Neplatilo se tam za kus, ale za gramy. Většinou jsme odešli se 4 houskami a něčím sladkým a nechali tam okolo 4 euro. Pokud máte rádi sladké pečivo, ochutnejte pečivo s medem, nebo ricottou a malé koláčky jako “pasticciotti”, nebo “cotognata”, které je typické pro město Lecce. Oblíbenému slanému pečivu se říká “taralli” a známe jsou také apulijské těstoviny “orecchiette”, které mají tvar oušek a psala jsem o nich už v deníku z Neapole.

Na výbornou kávu a plněný croissant (který rozhodně zkuste!) jsme chodili do cukrárny Dece Pasticceria (adresa – Via Calefati 93, Bari). Naší oblíbenou cukrárnou byla cukrárna u pláže Lungomare. Sem jsme chodili každý večer a došli jsme sem po procházce na promenádě. Ochutnala jsem tu palačinku, citrónovou zmrzinu, ale i italské příchutě jako je Bacio a Nocciola. Kopečky byly obrovské a vždycky nám stačili nejvíc dva. Spoustu jídel z Bari nemám nafoceného, protože jsem si to uvědomila až tehdy, když jsem měla jídlo v břiše (škoda). V ostatních městech Apulie jsem se snažila a většinu jídel vyfotila. V dalších článcích tak budou i slibované houstičky a těstoviny. Po 5 dnech jsem se naučila říkat i větu Uno Nocciola prego (kopeček Noccioly, prosím) a ze začátku to pro mě znělo jako hlavolam. Cukrárnu najdete na ulici Corso Cavour 9, Bari a jmenuje se Gelateria Catullo (za dvě porce obří zmrzliny tu necháte okolo 5 euro). Doporučuji. Tohle je, stejně jako pekárna Arcioli, naše srdovka. Jeden den jsme ochutnali i zmrzlinu u pevnosti Svevo (Antica Gelateria Gentile, Piazza F.II di Sveva 33, Bari), ale další den jsme se vrátili pro zmrzlinu na Corso Cavour. Byl tam větší výběr i porce.

Na kávu jsme zašli i do McCafe, které bylo hned u Piazza Aldo Moro, u vlakového nádraží. Káva byla v Itálii skvělá všude. U nádraží, vedle McDonaldu, směrem na náměstí prodávali i americké hranolky ChipStar (adresa – Via Sparano da Bari 135, Bari) s různými omáčkami, které jsem si také několikrát dala. Spousta lidí si je tam dávalo také. Byly sice nezdravé, ale nejlepší, co jsem kdy měla. Na ty si musím ještě někdy zajít. Mňam.

 

Bari bylo boží a ráda bych se tam vrátila co nejdříve znovu. Určitě bych chtěla navštívit Castel del Monte, což je velká, osmiboká pevnost kousek od Bari. Krásné město, na které vzpomínám ze všech destinací nejčastěji. 

 

5 KOMENTÁŘE

  1. Itálii MI LU JU! <3 Všechny ty památky co jsi popisovala! Hlavně ta bazilika byla naprosto nádherná! A to jídlo! Ach bože! 😀 Ty zmrzky, káva a hlavně to sladké pečivo! U toho mi tekla slina! 😀 <3
    V Itálii jsem byla několikrát a navštívila jsem i Benátky a to bylo to nejkrásnější, co jsem kdy viděla! Ta atmosféra, rybí trhy, pizza, ty luxusní obchody! Božee! Chci tam zpátky! <3 🙁
    Byla bych moc ráda, kdyby ses podívala na můj blog! <3
    Přeju ti mnoho úspěchů, štěstí a lásky! <3 🙂
    Těším se na tvůj další článek!
    S láskou
    ♥JORIES♥

  2. V Bari som ešte nebola a ak mám byť úprimná, pri mojej navigačnej schopnosti si ani neviem predstaviť kde to môže vlastne byť. Na druhú stranu po tomto krásnom príspevku ma zaujal aj samotný prístav 🙂 naozaj krásne si to napísala,

Napsat komentář

Prosím napište komentář!
Vaše jméno